Když se díváme na Marii, vidíme bytost plnou milosti, která byla uchráněna od stínu hříchu. Přesto její cesta ke svatosti nebyla snadná a bezbolestná. Nebyl to život prožitý v izolaci od reality světa. Maria zakoušela nejistotu, chudobu, úzkost o své dítě a nakonec i nepředstavitelnou bolest pod křížem. Její svatost nespočívala v tom, že by měla zázračně usnadněný život, ale v tom, jak na tento život odpovídala. Její svatost se rodila z každodenního, tichého a věrného „ano“ Boží vůli. V tom je nám Maria nejbližší. Ukazuje nám, že cesta ke svatosti nevede skrze mimořádné vize nebo hrdinské činy, které obdivuje celý svět, ale skrze věrnost v malých věcech, skrze lásku vetkanou do neobyčejně obyčejných dnů.
Povolání ke svatosti, které nám Maria jako Královna všech svatých připomíná, je v podstatě pozváním k plnosti života. Svatost neznamená ztratit svou jedinečnost nebo se stát chodící karikaturou zbožnosti. Znamená to dovolit Bohu, aby v nás uzdravil vše, co je zlomené, a nechal naplno zazářit to dobré, co do nás vložil. Svatý otec František často mluvíl o „svatých od vedlejších dveří“ - o lidech, kteří žijí vedle nás, trpělivě vychovávají své děti, s láskou se starají o nemocné, poctivě pracují a dokážou se usmát i tehdy, když jim samotným není do skoku. To je ta pravá, živá svatost, jejíž královnou je Maria. Ona sama byla takovou „svatou od vedlejších dveří“ v Nazaretě, kde prala prádlo, pekla chléb a sousedé v ní viděli prostou, laskavou ženu, aniž by tušili, že v jejím srdci tluče nebe.
Maria jako Královna všech svatých stojí v čele obrovského zástupu těch, kteří již došli do cíle. Tento zástup není uzavřeným klubem dokonalých. Je to společenství těch, kteří sice mnohokrát padli, ale pokaždé našli odvahu vstát a znovu se chytit Boží ruky. Maria je naší Královnou právě proto, aby nás v tomto zápase podporovala. Její mateřské srdce zná každé naše klopýtnutí, každou naši únavu i pocit, že na to nemáme. Když ztrácíme naději a máme pocit, že svatost je pro nás příliš vysoko, ona nás bere za ruku a tiše šeptá, že s Boží milostí je možné všechno. Ona je tou nejkratší cestou k Ježíši, který je jediným zdrojem veškeré svatosti.
Žijeme v době, která nás často nutí k výkonu, k dokonalosti podle lidských měřítek a k neustálému srovnávání se s druhými. Svatost, ke které nás zve Maria, je však úplně jiná. Je to svatost přijetí vlastní slabosti a jejího odevzdání Bohu. Je to svatost, která se projevuje laskavým slovem, trpělivostí v rodině, poctivostí v práci a schopností odpouštět. Každý den máme nespočet příležitostí stát se svatými. Když odmítneme oplatit zlé zlým, když věnujeme svůj čas někomu, kdo je osamělý, když v tichu srdce poděkujeme za nový den - tehdy se připodobňujeme Marii a tehdy v nás roste Boží království.
Kéž nám toto májové rozjímání otevře oči pro krásu našeho vlastního povolání. Nejsme stvořeni pro průměrnost, ale pro věčnost. Maria, Královna všech svatých, nad námi bdí a touží po tom, abychom se jednou všichni setkali v nebeské slávě. Nechme se inspirovat jejím příkladem, čerpejme sílu z její mateřské přímluvy a kráčejme s důvěrou dál. Naše cesta ke svatosti není samotářským výstupem, ale putováním s tou, která nás miluje a která nás bezpečně vede domů.
Modlitba: Maria, Královna všech svatých, obracíme se k tobě v této májové chvíli s hlubokou úctou a důvěrou. Ty sedíš po boku svého Syna a záříš v nebeské slávě, a přesto zůstáváš naší milující Matkou. Vyprošuj nám, prosíme, odvahu a touhu odpovědět na Boží volání ke svatosti. Pomáhej nám, abychom v každodenních povinnostech, v radostech i těžkostech, dokázali žít s láskou a věrností, jak jsi to dělala ty. Když klesáme pod tíhou svých slabostí a hříchů, buď naší nadějí a pomoz nám znovu povstat. Uč nás vidět svatost v prostých skutcích lásky a v tiché službě bližním. Spojuj nás se zástupy svatých, kteří nás předešli do věčnosti, a veď nás všechny bezpečně do nebeského domova, abychom spolu s tebou chválili Boha na věky věků. Amen.